PETR
ŠABACH

Jeho otec byl vojákem z povolání, matka úřednicí ministerstva školství a kultury. Z gymnázia, kam přestoupil ze střední knihovnické školy, byl ale v roce 1969 vyloučen, protože se ze čtrnáctidenního výletu do Velké Británie vrátil až za tři měsíce. Naštěstí jej přijali k externímu studiu na jeho původní školu, takže po maturitě mohl dálkově vystudovat kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Postupně vystřídal řadu zaměstnání – od technického redaktora, pracovníka provádějícího inventury, metodika v kulturním domě, nočního hlídače v Národní galerii, až po odborného referenta na AVU a později v Galerii hl. m. Prahy, kde připravoval různé programy. Od roku 2001 se živí jako spisovatel na volné noze a deset let vede seminář tvůrčího psaní na Literární akademii. Po odchodu z této školy zakládá s partou přátel vlastní tzv. Podzemní akademii, v níž organizují přednášky, besedy s literáty, semináře, exkurze aj.

JOSEF
ŠKVORECKÝ

Významnou roli v životě i díle Josefa Škvoreckého hrálo město Náchod, v němž se narodil. Po maturitě na náchodském gymnáziu byl za války totálně nasazen na práci v místních továrnách, zažil zde první platonické lásky a hrál ve zdejším jazzovém orchestru. Všechny tyto zážitky později použil ve svých knihách, v nichž toto město nese název Kostelec. Po ukončení studia angličtiny a filozofie na pražské univerzitě v roce 1949, krátké učitelské praxi a vojenské službě u tankových jednotek začal v roce 1953 pracovat jako redaktor angloamerické sekce Státního nakladatelství krásné literatury a umění, později v redakci revue Světová literatura. V roce 1963 se stal spisovatelem z povolání, spolupracoval na rozhlasových pořadech o swingu, který byl jeho celoživotní zálibou a podílel se na filmových adaptacích svých knih (Zločin v dívčí škole, Flirt se slečnou Stříbrnou spolu se Z. Mahlerem podle románu Lvíče aj.).

BOHUMILA
GRÖGEROVÁ

Bohumila Grögerová absolvovala pražské gymnázium Charlotte G. Masarykové a roční školu pro sekretářky. Nejprve pracovala jako cizojazyčná sekretářka, později jako dokumentaristka a redaktorka v nakladatelství a státních úřadech.

Už ve studentských letech se začala věnovat psaní poezie, od poloviny 50. let soustavně překládala z německé a francouzské literatury. Přispívala do mnoha časopisů domácích (Světová literatura, Plamen, Literární noviny, Kulturní tvorba, Host do domu, Orientace a další) i zahraničních, připravovala pořady pro divadlo a rozhlas, podílela se na výstavách moderní vizuální poezie.