IVAN VYSKOČIL

Neříkám, že to co já by měli dělat všichni. To by byl pěkný nesmysl. Ale jsem taky moc rád, když mě nikdo nenutí, abych dělal to co ostatní. Jistě to taky znamená, že si držíte určitý hodnotový systém. A leckdy z toho vyplývá, že jste mimo pořadí. I pokud jde o tu úspěšnost a lukrativnost.

Co se nedá vysvětlit řečí, není z našeho světa. Rozhovor s J. Kolářem
 

Dětství prožil na Spořilově. Jeho otec, původně úředník, si založil knihařskou dílnu a stal se restaurátorem knih. Jeho strýcem byl Albert Vyskočil (1890–1966), významný katolický redaktor a literární kritik. Jako chlapec navštěvoval Ivan skautský oddíl, v němž si poprvé aktivně zkusil přípravu divadelních představení. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (1948) absolvoval obor herectví a režie na DAMU, následně vystudoval ještě pedagogiku, psychologii a filozofii na filozofické fakultě (1952–1957), kde k jeho učitelům patřil i filozof Jan Patočka.

V letech 1957–1958 vystupoval spolu s Jiřím Suchým v divadle Reduta, v němž uváděli první text-appealy, vlastní divadelní formu, jež měla podobu pásma krátkých povídek, veršů a písní. Velmi populární text-appealové večery byly zpočátku tematizované, např. O lidském trablu čili Nálady blues, O snech a bláznivinách, později volné. Používané texty měly spíš epický než dramatický charakter a jejich přednes umocnil autorův sklon k propojení vyprávění s hraním. Text-appealy výrazně ovlivnily poetiku tzv. divadel malých forem.

V roce 1958 založil s J. Suchým Divadlo Na zábradlí, kde působil jako umělecký vedoucí činohry, herec a režisér. Autorsky se podílel i na několika hrách (např. spolu s J. Suchým Kdyby 1000 klarinetů a Faust, Markéta, služka a já, s V. Havlem Autostop), které se přibližují podobě tradičního dramatu.

Po odchodu v roce 1963 založil autorské divadlo s názvem Nedivadlo. Vyskočil zde vytvořil specifický útvar stojící na pomezí prózy a dramatu, který nazval „nedivadlem“ a který se stal jeho nejvlastnější tvůrčí doménou. V návaznosti na text-appealy vychází nedivadlo z vyprávění, které však autor a herec v jedné osobě stále kombinuje s názorným předváděním i s interpretací textu, s cílem dosáhnout co nejtěsnějšího dialogu s divákem. Nedivadlo tak bylo jakousi veřejnou autorsko-hereckou tvůrčí dílnou, jehož repertoár zahrnoval řadu textů nejrůznějšího druhu. Některé měly blízko k dramatu (Křtiny v Hbřbvích aneb Blbá hra 1964 nebo nová interpretace Shakespearova Hamleta Haprdáns neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce, 1980), v jiných převažovaly prvky epické, hravost a fantazie (Malý Alenáš, 1976). Občas se rozrůstaly  do tematicky propojených cyklů (Kurs, Rekurs kursu atd.), vždy však byly postaveny na improvizaci a chápání světa skrze hru. V době normalizace, kdy nemohl své práce publikovat tiskem, se  jeho představení proměnila ve specifickou samizdatovou formu autorského divadla. Nedivadlo ukončilo svou činnost v roce 1990.

Některé Vyskočilovy prozaické texty vyšly knižně, např. povídky Vždyť přece létat je snadné (1963), Kosti (1966), Ivan Vyskočil a jiné povídky (1971), pohádka Bubliny nad městem (1964), rozhovor Vždyť přece létat je o hubu (2000) aj. Pro rozhlas napsal mj. hry Návštěva čili návštěva (1965), Příhoda (1966), Cesta do Úbic (1968), jako moderátor a spoluautor se podílel na několika dlouhodobých rozhlasových pořadech a podle jeho povídek vznikla celá řada televizních inscenací. Vyskočil je nejen divadelním, ale také vyhledávaným filmovým hercem (mj. Akumulátor 1, Kytice, Kamarád do deště).

Vyskočilovy texty odhalují absurditu mnoha společenských i jazykových zvyklostí, které lidé bezmyšlenkovitě přijímají. Jeden z hlavních nástrojů odlidštění světa vidí autor v jazyce, jímž je možné realitu libovolně zkreslovat. Proto ve svých textech zkoumá nesoulad mezi skutečností a jejím pojmenováním, k čemuž mu slouží nejrůznější jazykové hříčky, nonsensy, neologismy a asociace založené na  homonymii. Často vyhrocuje absurdní situace až do krajnosti, aby mohl lépe odhalit smysl nesmyslného.

Významné je působení Ivana Vyskočila jako divadelního pedagoga. V roce 1994 založil na DAMU katedru autorské tvorby a pedagogiky, věnuje se výzkumu tzv. dialogického jednání a od roku 2001 je ředitelem Ústavu pro výzkum a studium autorského herectví.

  • Během studií působil jako vychovatel v psychiatrických a nápravných zařízeních pro mládež (pasťáky), což podnítilo jeho zájem o výchovné využití divadla. Pro úplnější poznání se nechal na jeden měsíc inkognito zavřít jako chovanec v chlapecké polepšovně v Opatovicích.


 

 
Ivan Vyskočil  
 
ivan_vyskocil_kosti_cesta_do_ubic.pdf pdf  
113 kB
Partneři
  • banner - http://www.praha6.cz/

Záštitu projektu udělilo České centrum Mezinárodního PEN klubu.

Literáti z naší čtvrti jsou součástí projektu Praha město literatury.

Projekt Literáti z naší čtvrti se v roce 2014 realizoval pod záštitou starostky Městské části Praha 6 Ing. Marie Kousalíkové.


Fotografie užité na webových stránkách:

PHOTO © Z Literárního archivu Památníku národního písemnictví; Dana Mojžíšová; Petr Boněk, Barbora Sýkorová, Lukáš Jasanský; Petr Nikl; Tono Stano; Emanuel Frynta; rodinný archiv Hany a Aleše Bořkovcových, Jiřího Stránského, Jiřího Suchého, Ivana Vyskočila, Zdeňka Mahlera, Václava Havla; nakladatelství Paseka; Literární obtýdeník TVAR; nakladatelství Albatros


PARTNEŘI

  • banner - www.porteos.cz
  • banner - http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/
  • banner - http://www.mkcr.cz/
  • banner - http://www.taktum.cz/
  • banner - www.rostemesknihou.cz
  • banner - http://www.mlp.cz/cz/
  • banner - www.advojka.cz
  • banner - http://www.literarky.cz/
  • banner - http://www.mkcr.cz/statni-fondy/statni-fond-kultury-cr/
  • banner - http://www.paseka.cz/
  • banner - http://www.itvar.cz/cz/
  • banner - http://www.pivovarferdinand.cz/
  • banner - http://www.albatrosmedia.cz
  • banner - http://casopis.hostbrno.cz/
  • banner - http://www.pen.cz/cz/
  • banner - http://www.boxed.cz/
  • banner - http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/index.html