VÁCLAV HAVEL

Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.

MAPA ...
SKRÝT MAPU ...

Od dětství byl formován intelektuálním prostředím známé pražské podnikatelské rodiny, které patřil mj. palác Lucerna či areál Barrandovské terasy. Po nástupu komunistů k moci v únoru 1948 byl rodinný majetek zkonfiskován a mladý Václav nesměl být pro tzv. buržoazní původ přijat na střední školu. Vyučil se tedy chemickým laborantem a maturitu složil až díky večernímu studiu v roce 1954. V roce 1959 začal pracovat v Divadle ABC, brzy ale přešel do Divadla Na zábradlí, kde působil nejprve jako jevištní technik, osvětlovač a autor divadelních her, po ukončení studia na DAMU v roce 1967 jako dramaturg.

V období pražského jara byl jedním z předních intelektuálů požadujících reformy politického systému – navrhoval zrušení vlády jedné strany a zavedení svobody slova. V reakci na kritiku režimu byl v roce 1969 obviněn z podvracení republiky, jeho díla se nesměla vydávat ani hrát a vycházela od té doby pouze v zahraničí či v samizdatových opisech. V době normalizace se Václav Havel zapojil do protikomunistického hnutí a brzy se díky svým schopnostem stal jedním z vedoucích osobností českého disentu. V roce 1977 se podílel na sepsání prohlášení Charty 77, občanské iniciativy, která vybízela k dodržování lidských a občanských práv, a založil Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS), jenž upozorňoval na případy politických vězňů. Za svoji činnost strávil v letech 1977-1979 řadu měsíců ve vazbě, v říjnu 1979 byl za podvracení republiky odsouzen ke čtyřem a půl letům vězení. Po svém propuštění i nadále aktivně spolupracoval na vydávání a šíření samizdatu (např. edice Expedice, edice Lidových novin). Jako čelní protagonista a organizátor tzv. sametové revoluce v listopadu 1989 a mezinárodně uznávaná autorita v boji za lidská práva byl po pádu komunistické vlády a abdikaci Gustáva Husáka zvolen do funkce prezidenta Československé, od roku 1993 České republiky, kterou vykonával až do roku 2003. Ve stejném roce založili Dagmar Havlová, Miroslav Petrusek a Karel Schwarzenberg Knihovnu Václava Havla, která slouží jako dokumentační středisko pro studium jeho života a díla.

Havel začal publikovat v polovině padesátých let, ale výrazněji na sebe upozornil až svými dramaty, v nichž se zabýval tématy lidské identity, politické moci, deformací byrokratického systému a jeho jazyka. Svými typickými znaky - jako je nesouvislý, často se opakující děj, degradace jazyka, jež ztrácí funkci dorozumívacího prostředku, nesmyslnost lidského jednání a bezmoc osamělého jedince vůči většinové společnosti - patří Havlovy hry k vrcholům absurdního dramatu. Již jeho první samostatné celovečerní drama Zahradní slavnost (1963) ukazuje, že cenou za přizpůsobení se společenským poměrům je ztráta vlastní osobnosti, a zdůrazňuje vyprázdněnost jazyka – řeč postav je složena pouze z frází a zcela tak ztrácí schopnost cokoli sdělit. Tématem odcizení jazyka se zabývá také hra Vyrozumění (1965), která popisuje zavedení umělého úředního jazyka (tzv. ptydepe). Havlovy hry byly v sedmdesátých a osmdesátých letech uváděny v zahraničí, což mu poskytovala finanční nezávislost. Jen krátce pracoval jako pivovarský dělník, z čehož vytěžil jednoaktovku Audience (1975). Poprvé se v ní objevuje autobiograficky stylizovaná postava politicky pronásledovaného spisovatele Ferdinanda Vaňka. Hra je dialogem Vaňka, pomocného dělníka v pivovaře, s jeho nadřízeným, pivovarským sládkem, který se jej snaží přemluvit, aby místo něj psal sám na sebe pravidelná hlášení pro státní bezpečnost.
K vrcholných dílům tohoto období patří hry Largo desolato (1984) a variace na faustovské téma Pokoušení (1985). Absurditu byrokracie a zásahy totalitní moci do každodenního života kritizuje drama Asanace (1987). Poslední Havlova hra Odcházení (2007), napsaná po odchodu z funkce prezidenta, odráží autorovy osobní zkušenosti ze světa politiky.

Vedle divadelních her zaujímá důležité místo v díle Václava Havla i esejistická a publicistická tvorba. Ve svých esejích, např. Dopis Gustávu Husákovi (1975), Moc bezmocných (1978) či Dopisy Olze (1983), se zabýval otázkami moci, osobní svobody, morálky, úvahami o demokracii, totalitním režimu a disentu. Napsal řadu kritik, sbírku experimentální poezie Antikódy (1964) a knihu pro děti Pižďuchové (2003). Známé jsou jeho knižní rozhovory Dálkový výslech (1989) a Prosím stručně (2006), v nichž vzpomíná na události svého života, např. na období po vzniku Charty 77:
Bydleli jsme s Olgou tehdy v Dejvicích, tedy na cestě na Ruzyni, a náš byt se začal povážlivě podobat newyorské burze v době velké krize nebo nějakému revolučnímu centru: po celodenních výsleších na Ruzyni jsme se tam zcela spontánně všichni scházeli, sdělovali si novinky, koncipovali různé texty, přijímali zahraniční novináře a telefonovali se světem; desetihodinové i delší vzdorování soustředěné palbě vyšetřovatelů bylo střídáno tímto hektickým děním, končícím pozdě v noci a našimi sousedy statečně snášeným.

  • Postava disidenta Ferdinanda Vaňka, nesoucí řadu vlastností svého stvořitele, se stala mezi Havlovými přáteli velmi populární a objevila se i v hrách Pavla Kohouta, Jiřího Dienstbiera a Pavla Landovského. Souborné vydání „vaňkovech“ vyšlo k Havlovým sedmdesátinám pod názvem V hlavní roli Ferdinand Vaněk.

 
Václav Havel s Jiřím Stránským  
obrázek z dopisu Olze z vězení, 8.7. 1979  
 
vaclav_havel_pizduchove_moc_bezmocnych.pdf pdf  
183 kB
Partneři
  • banner - http://www.praha6.cz/

Záštitu projektu udělilo České centrum Mezinárodního PEN klubu.

Literáti z naší čtvrti jsou součástí projektu Praha město literatury.

Projekt Literáti z naší čtvrti se v roce 2014 realizoval pod záštitou starostky Městské části Praha 6 Ing. Marie Kousalíkové.


Fotografie užité na webových stránkách:

PHOTO © Z Literárního archivu Památníku národního písemnictví; Dana Mojžíšová; Petr Boněk, Barbora Sýkorová, Lukáš Jasanský; Petr Nikl; Tono Stano; Emanuel Frynta; rodinný archiv Hany a Aleše Bořkovcových, Jiřího Stránského, Jiřího Suchého, Ivana Vyskočila, Zdeňka Mahlera, Václava Havla; nakladatelství Paseka; Literární obtýdeník TVAR; nakladatelství Albatros


PARTNEŘI

  • banner - www.porteos.cz
  • banner - http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/
  • banner - http://www.mkcr.cz/
  • banner - http://www.taktum.cz/
  • banner - www.rostemesknihou.cz
  • banner - http://www.mlp.cz/cz/
  • banner - www.advojka.cz
  • banner - http://www.literarky.cz/
  • banner - http://www.mkcr.cz/statni-fondy/statni-fond-kultury-cr/
  • banner - http://www.paseka.cz/
  • banner - http://www.itvar.cz/cz/
  • banner - http://www.pivovarferdinand.cz/
  • banner - http://www.albatrosmedia.cz
  • banner - http://casopis.hostbrno.cz/
  • banner - http://www.pen.cz/cz/
  • banner - http://www.boxed.cz/
  • banner - http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/index.html