HANA BOŘKOVCOVÁ

Já si myslím, že není rozdíl mezi literaturou pro děti a pro dospělé. Rozhodující je, co autor cítí, co by rád řekl, ať už píše pro kohokoliv. Člověk si píše, protože ho něco napadlo a byl by rád, kdyby se to dětem líbilo. Nechce je poučovat.

Rozhovor s Karlem Hvížďalou. Zlatý máj 1974, č.1, s. 31-34.

MAPA ...
SKRÝT MAPU ...
13

HANA
BOŘKOV-
COVÁ

(1927 Praha – 2009 Praha)

adresa: U druhé baterie 11, 160 00 Střešovice

Prozaička, autorka knih pro děti, autorka válečného deníku.

 

Můžete si půjčit v Městské knihovně:

Světýlka (1971)
Soukromý rozhovor (2004)
Píšu a sešit mi leží na kolenou. Deníky 1940 – 1946 (2011)

Pro děti:
Cizí holka (1977)
Cesta kolem světa za osmdesát let (1982)
Zakázané holky (1995)

 

 

Těsně před podepsáním Mnichovské dohody v roce 1938 začala studovat v Drtinově gymnáziu v Praze. Kvůli židovskému původu z něj ale musela po dvou letech přejít do židovské měšťanské školy. Později pracovala v jednom z dětských útulků, v nichž tajně probíhala výuka židovských dětí, které nesměly chodit od července 1942 do žádných škol. V šestnácti letech byla s celou rodinou transportována do terezínského ghetta, kde panovaly nelidské podmínky – těžká práce, příliš mnoho lidí na jednom místě, nemoci, smrt. Částečné rozptýlení našla v práci v místní provizorní škole. Následné přesunutí rodiny do koncentračního tábora v Osvětimi se stalo osudné jejímu otci a bratrovi. Ona sama se zachránila díky tomu, že zalhala a tvrdila, že je jí osmnáct let, takže byla poslána s ostatními dospělými práceschopnými ženami, mezi nimiž byla i její matka, do pracovního tábora v Kurzbachu. Na konci války v květnu 1945 se jí podařilo dostat ve stavu celkového fyzického i psychického vyčerpání  s matkou zpět do Prahy. Návrat k běžnému životu pro ni ale nebyl jednoduchý. Její touha pracovat s dětmi nebo se stát spisovatelkou byly nakonec odsunuty do pozadí, protože se provdala a dlouhá léta se starala především o výchovu svých pěti dětí.

 Až v roce 1964 začala publikovat své práce v literárních časopisech. Její knižní prvotina Světýlka (1971) směřovala sice ještě k dospělým čtenářům, ale další knihy byly již určeny dětem a mládeži. Kromě jejího zájmu o pedagogiku a o svět dětí bylo jedním z důvodů i to, že nesouhlasila s komunistickým režimem a tvorba pro děti v té době umožňovala větší volnost. Její knihy si dosud zachovaly svoji čtivost díky tomu, že vedle humoru nezapomínala ani na zachycení prvních lásek a každodenních starostí hrdinů. Možná i díky vlastním zkušenostem, které měla s dětmi, dokázala vedle psychiky žen a starších lidí věrně a citlivě vykreslit myšlení i pocity dětí a dospívajících. Nevyhýbala se ani méně obvyklým tématům, jako je dětská kriminalita, prostředí dětských domovů, život sociálně slabých rodin nebo vážná nemoc. Snažila se do svých knih vkládat i morální poselství, jak je tomu například v příběhu Cizí holka (1977) o desetileté dívce, která je po strastiplném dětství svěřena do pěstounské péče nové milující rodiny, nebo románu Cesta kolem světa za osmdesát let (1982) o chlapci, který je po úrazu dočasně upoutaný na lůžko.

K tématu války a holocaustu se odvážila vrátit až v devadesátých letech. Velký úspěch sklidila kniha Zakázané holky (1995) o nerozlučném přátelství dvou dívek za protektorátu, které nerozdělí ani zákaz styku s Židy. Krutost války zobrazila ale v plném rozsahu až těsně před svou smrtí v oceňovaném autobiograficky laděném románu pro dospělé Soukromý rozhovor (2004). Kniha je psána formu dialogu mezi děvčátkem a starou ženou, které představují různé fáze života hlavní postavy. Až po smrti Hany Bořkovcové byl díky jejímu manželovi vydán válečný deník, jenž si začala psát ve třinácti letech ještě v Praze a v němž zachytila své válečné zážitky a návrat do Prahy, nazvaný Píšu a sešit mi leží na kolenou. Deníky 1940–1946 (2011).

  • Podle knihy Cizí holka byl v roce 1984 natočen stejnojmenný televizní film.

  • Zápis z jejího deníku z 19. února 1943 líčí vypjatou atmosféru válečné Prahy – přípravu transportů i průvody německé mládeže: „Praha je podivný podnik. Po ulicích, do kterých otravně dechlo jaro, […] chodí Židé. Malé holčičky mi oznamují, že odjíždějí. – Po těchž ulicích pochodují malé Němky, nesou vlajku s hákovým křížem a zpívají.“ (Bořkovcová, Hana: Píšu a sešit mi leží na kolenou. Deníky 1940–1946. Michal Kosák (ed.). Plus: Praha 2011.)

 

 

 
v bílém kabátku do ještě normálního světa  
 
hana_borkovcova_zakazane_holky.pdf pdf  
92 kB
Partneři
  • banner - http://www.praha6.cz/

Záštitu projektu udělilo České centrum Mezinárodního PEN klubu.

Literáti z naší čtvrti jsou součástí projektu Praha město literatury.

Projekt Literáti z naší čtvrti se v roce 2014 realizoval pod záštitou starostky Městské části Praha 6 Ing. Marie Kousalíkové.


Fotografie užité na webových stránkách:

PHOTO © Z Literárního archivu Památníku národního písemnictví; Dana Mojžíšová; Petr Boněk, Barbora Sýkorová, Lukáš Jasanský; Petr Nikl; Tono Stano; Emanuel Frynta; rodinný archiv Hany a Aleše Bořkovcových, Jiřího Stránského, Jiřího Suchého, Ivana Vyskočila, Zdeňka Mahlera, Václava Havla; nakladatelství Paseka; Literární obtýdeník TVAR; nakladatelství Albatros


PARTNEŘI

  • banner - www.porteos.cz
  • banner - http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/
  • banner - http://www.mkcr.cz/
  • banner - http://www.taktum.cz/
  • banner - www.rostemesknihou.cz
  • banner - http://www.mlp.cz/cz/
  • banner - www.advojka.cz
  • banner - http://www.literarky.cz/
  • banner - http://www.mkcr.cz/statni-fondy/statni-fond-kultury-cr/
  • banner - http://www.paseka.cz/
  • banner - http://www.itvar.cz/cz/
  • banner - http://www.pivovarferdinand.cz/
  • banner - http://www.albatrosmedia.cz
  • banner - http://casopis.hostbrno.cz/
  • banner - http://www.pen.cz/cz/
  • banner - http://www.boxed.cz/
  • banner - http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/index.html